Historie výstupů počíná v r. 1950 průzkumy francouzské expedice, jíž se ale nepodařilo objevit schůdnou cestu k vrcholu. To se daří až o deset let později členům švýcarsko-rakouské expedice vedené Maxem Eiselinem. 13. května 1960 na vrchol hory vystupují bez použití kyslíku Kurt Diemberger, Peter Diener, Ernst Forrer, Albin Schelbert a Šerpové Nima Dordže a Nawang Dordže. O deset dní později se vrcholu podaří dosáhnout ještě Michelu Vaucherovi a Hugo Weberovi.
I v současnosti většina výstupů na vrchol volí klasickou linii, i když hora byla již vylezena ze všech světových stran.
Čeští horolezci stanuli na vrcholu poprvé 23. října 1984. Jan Šimon, Karel Jakeš a Jaromír Stejskal tak završili prvovýstup československé expedice v západní stěně. Jan Šimon bohužel při sestupu zahynul; ostatní horolezci na něj vzpomínají jako na muže, bez jehož přispění by tento úspěch nebyl možný.
Radek Jaroš se o vrchol Dhaulágirí poprvé pokoušel na podzim roku 2006. Pro vyčerpání a neznalost terénu se rozhodl k sestupu z výšky téměř 8 000 m. Pod horu se vrátil ve dvoučlenné expedici a 1. května 2008 a spolu se Zdeňkem Hrubým stanuli na jejím vrcholu.
Dhaulágirí v sanskrtu znamená „Bílá hora“. Je vysoká 8167 metrů.
