Ranní odjezd v chladném počasí nám zpříjemnil místní pastevec, který nám ukázal cestu k nedalekému kaňonu. Pravda, slibované sedmisetmetrové vodopády se nekonaly, ale jak občas říkáme, šlo o místo krajinově vděčné. Škoda, že nebylo sluníčko kvůli lepším fotkám. Toho jsme ostatně litovali celou cestu. Opravdu šlo o dost chladnou etapu, obzvlášť ve spojení s větrem. Dokonce jsem si musel vzít ponožky do sandálů. Jednu chvíli nás zahřála smečka ovčáckých psů. V okamžiku, kdy jsme ve sjezdu míjeli obrovské stádo ovcí a koz, vyrazilo na jejich obranu asi šest statných psů. Naštěstí byl poblíž na koni pasák a psy včas pomocí práskání biče zahnal. To my už jsme seskočili z kol a byli jsme připraveni krýt se jako Husiti za vozovou hradbou.
Etapa byla sice jedna z nejkratších, ale na druhou stranu opravdu dost zvlněná, dva kopce měly převýšení téměř 500 metrů a třetí den na horských kolech jsme to cítili hodně v nohách…
Alespoň poslední sjezd z hor přímo do centra starého Tbilisi byl tak trošku za odměnu, a to nejen svojí délkou a úžasnými výhledy, ale konečně se občas objevilo i slunce a se snižující se nadmořskou výškou se dokonce i oteplilo.
Sosa nás dovedl do hotelu Gomi k Marii, která díky tomu, že žila několik let v Georgii v USA, mluví perfektně anglicky. Po návratu si ve starobylém městě Tbilisi pořídila tenhle krásný malý hotýlek s úžasným výhledem v historickém centru. V něm jsou ale zasazeny i nádherné moderní stavby. Pokud jde o turistiku, Gruzii včetně hlavního města čeká pěkná budoucnost. Marie je současně hlavní ubytovatelkou našeho kamaráda Tomáše Kopala, který společně se svojí ženou Ivou pomáhají Gruzii objevovat lidem nejen z naší republiky. I nám byl velkým rádcem. Pomáhal nám naplánovat trasu, vyprávěl o zajímavostech a sehnal Sosu s automobilem, který nás na cestě touto krásnou, bezpečnou a zajímavou zemí doprovází. Kdo se chcete dozvědět více, koukněte se na www.dogruzie.com.
Sosa, který moc dobře věděl, jak jsme po cestě vyzmrzaní, zamluvil v místních historických „baních“ saunu a koupel v sirných termálních pramenech. Celá procedura trvala sice jenom hodinu, ale zima z našich promrzlých kostí zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Následně jsme se ještě stihli setkat s následníkem Sosy, Gijou, který je také původem Gruzinec. Ten zajišťuje naše putování od gruzinsko-ruských hranic do Těrskolu, místa, odkud budeme vyrážet na Elbrus…
Komentáře