Moře! 1900 km za námi

Poslední etapa na evropské půdě měřila 160 km. Následující kilometry přes Gruzii budou už na půdě asijské. Start etapy proběhl opět standardně :-). Pavel Hendrych na tlustých gumách vyrazil dřív, aby si vytvořil nějaký náskok. Ostatní jsme vyrazili společně, ale na hranicích Bulharsko–Rumunsko se nám konečně dovolal Tomáš, řidič našeho doprovodného Mována. Pavel Prokop mu odjel s naším jediným klíčem. Takže dál jsme pokračovali jen já s Olčou. Prozřetelně jsme si vzali do cyklistického dresu pasy. Rumunsko nás hned po přejezdu hranic nesmírně pozitivně překvapilo. Z dob socialismu jsme ho měli zafixováno jako chudou a zanedbanou zemi. Na místech, kterými jsme projížděli, je ale vidět obrovský vzestup. Všude se staví, opravuje, buduje. Země byla plná vinic, zoraných polí, louky plné úlů a i rybníky a Dunaj neuvěřitelné hospodářsky využívány. V podstatě celou dobu jsme na našich silničkách Author frčeli po nově opravených a vybudovaných silnicích. Téměř dva tisíce najetých kilometrů se podepsaly na mých cyklistických tretrách. Měl jsem je už tak sešlapané a vychozené, že mi v záběru neustále vypínaly a už na 50. kilometru, jsme museli nasadit náhradní variantu. Na kliky jsme namontovali SPD z mého horáka Author Vision. K moři jsem tedy mohl dojet v sandálích – mám speciální s nášlapem, což bylo nesmírně příjemné, protože včerejší teploty na slunci a ke konci i ve vyprahlé krajině, se šplhaly nad 35 °C...
Celý den jsme si ale nesmírně užívali, připomínalo to spanilou jízdu cyklistů poslední etapy Tour de France na Champs-Élysées. Tento pocit nám nezkazil ani pozdní příjezd na pobřeží Černého moře za použití světel a čelovek.
Nepříjemné překvapení nás čekalo až padesát metrů od šumícího moře, kde jsme měli přes booking.com zabukované ubytování v resortu Caraibe. Tam jsme narazili pouze na zábranu na parkoviště a hlídače, který nám oznámil, že majitel je na dovolené v Austrálii a resort mimo provoz. Následovala honba za ubytováním. Ale přesto, že jsme severně od Constace, v nově budovaných a rozestavěných resortech se nám podařilo nakonec bydlení najít. 100 m od něj se podobný malý resort, kde jsme i povečeřeli. Jídlo nám svou kvalitou vyrazilo dech. Mám pocit, že takové plody moře, které jsem dostal naservírovány na mramorové plotně, jsem dosud nejedl. Podobně na tom byli i všichni ostatní. V restauraci jsme dokonce objevili kubánské doutníky uložené huminátoru. Čekají tu na nás, na završení evropské části naší Expedice Elbrus 2016 – Koruna Světa. Jsme u moře...