Moře na dohled

Ještě tam nejsme, ale pokaždé, když otevřeme mapy navigace se vpravo na východní straně už objevuje velká modrá plocha. Moře! Ve skutečnosti nás od něj ještě dělí zhruba 240 km. Máme za sebou dvanáct dnů bez přestávky na sedlech našich Authorů a ujetých zhruba 1600 km. Už jsme si pomalu zvykli na přeci jenom těžší horská kola a poslední „odpočinková“ etapa dlouhá jenom 86 km, byla pohodička. Vpřed nás hnala i vidina krásného bydlení a odpočinku v sauně a páře. Myslím, že jsme si ji zasloužili. Najeté kilometry nás, jak se zdá, vyvedly z chudého pohraničí a města i vesnice pomalu získávají evropský ráz. Je vidět, že i půda tu neleží ladem a je tu obhospodařována. Nicméně i na kultuře bydlení je vidět, že se blížíme do míst, kde docházelo k míchání kultur Evropy a Asie, včetně náboženství křesťanství a islámu. Zajímavou maličkostí byly kliky u dveří místního hotelu, stejné znám z Pákistánu a Nepálu z himálajských expedic.
Během cesty jsme narazili na strom EU, neboli Druidský strom. Oltář, který jsme naší českou „Plzní“ dozdobili i my, tvořily plechovky od různých druhů nápojů, modlitebna byla vytvořena z disků kol aut a ve větvích vlála vlajka EU, Bulharska a zřejmě místního kraje.
Vzpomínkou na domov byla nečekaná maličkost: pili jsme pivo s názvem „Zagorka“ a od sousedního stolu jsme dokonce zaslechli češtinu. Pokud jde o jídlo, zatím jsme neobjevili vyloženou specialitu a vzpomínáme na Halászlé a rybí speciality z předešlých zemí. Těšíme se už, jaké plody moře na nás čekají v Constantě.
Na rozdíl od venkova se tu už domluvíme, jen musíme být neustále ve střehu, když místní kroutí hlavou ze strany na stranu na znamení souhlasu, nebo říkají „napravo“ a přitom ukazují doleva.
Počasí je zatím stále na naší straně, i když dlouhodobé teploty nad 30 °C dokážou při cyklistice tělo pěkně vyždímat.