Shisha Pangma 2004. Alpským stylem a s prvovýstupem.

Po výstupu na šestitisícovku Ledový zub přišla změna počasí a období vyčkávání. Krize veliká, došla nám i Plzeň. Přeci jen jsme neměli v začátcích tolik peněz a ani zkušeností. Koncem září se počasí opět po několika dnech vylepšilo a my jsme mohli vyrazit na další aklimatizaci. Tentokrát byl naším cílem vrchol Pungpa Ri vysoký téměř 7 500 m. S takovou aklimatizací by už neměl být problém vydat se potom do stěny osmitisícové Shisha Pangmy. Podmínku bylo perfektní počasí. Jinak, v případě sněžení se jižní stěny obou hor měnily v lavinové pasti. Jedna noc pod stěnou a další den jsme nastoupili. Po předchozím sněžení bylo ve žlabech dost nebezpečného sněhu a tak jsem společně s Miskou volil cestu podél skal. To se nelíbilo Martinovi, který chtěl lavinézní terén traverzovat. Finále bylo, že jsme se pohádali a nakonec ho vybídli že pokud tam opravdu chce, ať jde razit cestu a neposílá na „smrt“ nás. Pokusil se nás dohnat, ale unavil se natolik, že Zdeněk volal ať zpomalíme. Martin vyčerpáním ve výšce přestával vidět. Bohužel taková SMS od něj přišla jako jedna z posledních zpráv i při jeho tragické expedici na Annapurnu 2009. Bylo potřeba řešit nouzový bivak ve výšce 7 000 m. Terén ale neposkytoval absolutně žádnou rovinu a jediná bezpečná možnost uniknout lavinám byla vykopat plošiny v prudkém svahu pod skalama. Tam ale byl čistý vodní led. Čekalo nás několik hodin práce. Sekání do ledu, kdy po několika pohybech omdlíváte vyčerpáním únavou a nedostatečnou aklimatizací. Miskovi a mě se podařilo minimální plošinu pro stan vykopat. „Prastarý Sokol“ – Zdenek a „Sokolík“ Martin se nebyli schopni dohodnout na spolupráci. Každý si hrál na svém písečku. S přicházející tmou bylo čím dál víc jasný, že je čeká noc bez stanu. S nohama v batohu a v podstatě v sedě. Zapomněli na slova našeho předka Svatopluka: „ V jednotě je síla“! S Miskou jsme neměli taky rozhodně letiště. Ale – leželi jsme! Tušili jsme, že to bude dlouhá noc pro všechny. Malou odměnou nám byl výhled do dáli na zapadající slunce. Věděli jsme, že nejvyšší hora na obzoru je Nanga Parbat a už tese rodil plán na další expedici v r. 2005. Spojení dvou obávaných kopců Nanga Parbat - K2!!! Krásný bylo ranní konstatování Prasokola Zdenka na můj dotaz jaká byla noc. „Zážitek nemusí být krásný, hlavně když je silný“! V dáli na jihozápadě bylo vidět přicházející frontu, mraky věštící další příděl sněhu. Jasné znamení, že je konec hrdinských činů a je třeba vycouvat ze stěny. Vrchol nebude. Ale naším cíle je Šiša. A hrdinů jsou plný hřbitovy. Mažeme dolu a další hra o trůny se bude už odehrávat v jižní stěně poslední osmitisícovky, kde Češi ještě nestanuli na vrcholu…
Radek

Komentáře

Nikdo sem ještě nenapsal komentář. Napište nějaký!

GENERÁLNÍ PARTNER

Staňte se generálním partnerem
projektu Koruna světa!

Více informací na telefonu +420 602 537 277 nebo email adrese

HLAVNÍ PARTNEŘI
PARTNEŘI
MATERIÁLEM POMOHLI
PODPORUJI
Copyright © 2016 Radek Jaroš . Design by Pavel Blažek
| Instagram | Facebook