Denali

NEJVYŠŠÍ HORA SEVERNÍ AMERIKY
VRCHOL DOSAŽEN 31. KVĚTNA 2016

Nejvyšší hora Severní Ameriky dosahuje výšky 6190 metrů a nachází se v národním parku Denali na Aljašce. Denali je kvůli své zeměpisné poloze proslulá nesmírně chladným počasím a také vysokou pravděpodobností výskytu výškové nemoci při výstupu. Kvůli své zeměpisné šířce má totiž na svém vrcholu pouze přibližně 42 % kyslíku oproti podmínkám běžným na úrovni hladiny moře.
Název Denali v místním athabaském jazyce znamená „vysoká“. Podle amerického prezidentského kandidáta a pozdějšího prezidenta Williama McKinleyho byla hora v roce 1896 pojmenována „Mount McKinley“. Aktivisté v oblasti indiánských práv však toto přejmenování považovali za neuctivé a poplatné kolonialismu. Aljašská komise pro geografické názvy proto v roce 1975 na lokální úrovni změnila jméno hory opět na Denali a zároveň zažádala o stejnou změnu i na federální úrovni. Návrat původního názvu Denali byl federální administrativou potvrzen až v roce 2015.


Expedice DENALI 2016 se uskutečnila na rozhraní polárního jara a léta, od 17. května do 22. června, kdy pomalu končí lezecká sezona na tuto nejvyšší horu Severní Ameriky. Zároveň je zde tzv. polární den, kdy slunce téměř nezapadá. Cílem expedice nebyl jen samotný vrchol, ale i poznání Aljašky jako takové.
Jelikož Denali patří z vrcholů Koruny Světa k těm nejobtížnějším, vybral jsem si jako spolulezce svého nejlepšího a nejspolehlivějšího parťáka z himálajských osmitisícovek – Petra „Misku“ Maška. Společně jsme stáli na vrcholech všech tří jeho vylezených osmitisícovek. Abychom byli na náročný výstup dobře připraveni vyrazili jsme před odletem na aklimatizační výstup na nejvyšší horu Alp – Mont Blanc. Mimochodem, ta patří podle některých do seznamu Koruny Světa a na jejím vrcholu jsem stanul už v roce 1998.
I když se nám na Denali nepodařil kvůli klimatickým podmínkám výstup Cassinovým pilířem, jak jsme původně zamýšleli, a i přes tragickou událost v průběhu expedice, jsme nakonec dne 31. května 2016 stanuli na jeho vrcholu.

I / Aljaška

Jméno Aljaška zná určitě každý. Někdo ho má spojené se zlatou horečkou, další s nedotčenou přírodou, jiný s ropou. To vše tvoří největší bohatství nejrozlehlejšího státu USA. Jde o drsné severské území, které Spojené státy americké odkoupily v roce 1867 od Ruska za 7,2 mil. dolarů. Je otázkou, která nebude nikdy zodpovězena, jak by svět vypadal, kdyby Aljaška patřila Rusku dnes. Já jsem do tohoto kraje zamířil z důvodu, že v Aljašských horách leží nejvyšší hora Severní Ameriky, Denali. Ještě rok předtím se jmenovala Mt. McKinley, jak ji z učebnic zná pravděpodobně většina z vás.


II / Čekání v Talkeetně

Radost na letišti v Talkeetně, když jsme se po několika dnech čekání na počasí dozvěděli, že konečně letíme. Ten den jsme ale stejně neodletěli... I když je tu obrovské teplo, jsme v expedičním oblečení, protože letadlo nás mělo vyložit na ledovci Kahiltna ve 2200 metrech. Ten den na něm ale řádila vichřice.

III / Odlet

Malé letadlo má speciální lyžiny, aby dokázalo přistát na sněhu. Nejen přistání, ale celý let v něm patří k nádherným zážitkům. Jde o dávku neznáma spojenou s adrenalinem, obzvlášť, když si pilot hledá díru v mracích a následně v mlze pouze očima. Přitom se okolo křídel každou chvíli objeví skalní pilíř nebo zasněžené vrcholy některé z hor.


IV / Aljašská tundra

Tundra, kterou se prodírá řeka, je plná bažin a zakrslých stromů. Z výšky vypadá tato neprostupná a drsná krajina romanticky a malebně. Řeky v minulosti bývaly první cesty, které dovedly lidi do vnitrozemí. Podél nich časem následovaly železnice a až teprve desítky let po nich silnice. Když ty rozměry vidí člověk z výšky, musí před prvními osadníky smeknout.


V / Cesta do základního tábora

Na rozdíl od himálajských expedic, kdy nám nosiči do základního tábora přinesou veškerou výbavu, je na Denali člověk odkázán pracovat a žít pouze z toho, co si vynese na vlastních zádech a zároveň utáhne na saních. To je veškerá expediční výbava, ať jde o jídlo, horolezecký materiál, kamery a foťáky.

VI / Počasí na cestě

Fotky jsou idylické a podle nich by se mohlo zdát, že na horách panuje jenom pohoda a lezení je snadná a romantická záležitost. Drtivou většinu času ale vládne špatné počasí a nepohoda. Ale i za takových podmínek je potřeba se probíjet terénem dál. Jen tak se nakonec člověku otevře cesta k vrcholu, když přijdou krásné, takzvané vrcholové dny.


VII / C4

Čtvrtý výškový tábor ve 4300 metrech v zapadajícím slunci. Na Denali jsme si společně s mým dlouholetým himálajským parťákem, Petrem Maškem, dělali zálusk na výstup Cassinovým pilířem. Během cesty jsme ale kvůli extrémnímu počasí, ubíhajícímu času a tragické události, museli naše plány několikrát změnit. Už od výšky 2200 metrů, kde nás vyložilo letadlo, jsme poznali sílu severských větrů. Kvůli nim je třeba mít stany obehnány vysokou hradbou vystavěnou z vyřezaných sněhových kvádrů.


VIII / West Rib 5000 m

Miska při průzkumu pilíře West Rib v 5000 m. Na tomto místě jsme nakonec zanechali materiál pro následný výstup. Nečekaná změna počasí, spousta nového sněhu a lavinové nebezpečí nás ale do těchto míst už nikdy nepustily. Pokud nejde o život, jde o ho... Ale i tak mě ztráta cepínu, se kterým jsem byl na osmi osmitisícovkách, mrzí.


IX / C4

Vichřice nesoucí kusy ledu neustále ohlodávala naši ochrannou hradbu okolo stanu. Jedno ráno nás dokonce stěna zavalila, což v první chvíli způsobilo paniku, že padá lavina. Miska v tuto chvíli sice vaří, ale podobnou pozici jsme zaujímali i ve chvíli, kdy jsme seděli na „velké“. Vlastní plastový záchod si sem nese každá expedice.

X / Mount Foraker

Druhá nejvyšší hora Aljašských hor Mt. Foraker, 5304 metrů. Odpočinek během výstupu. Hlava cepínu je omotána slabou karimatkou a stříbrnou páskou. Jinak by při jeho držení hrozilo omrznutí prstů, protože kov snadno vede chlad. I v botách mám speciální, baterií vyhřívané ponožky. Nemám už prstů na rozdávání…


XI / Východ slunce

Neustálá nepřízeň počasí nás donutila čekat ve výšce 4300 metrů téměř týden. Nakonec jsme se rozhodli, že nebudeme budovat pátý výškový tábor jako ostatní a k vrcholu, od kterého nás dělily téměř dva výškové kilometry, jsme se vydali z C4. Vyráželi jsme v šeru za krátké polární noci. Poprvé v životě jsme na horách nepotřebovali čelovky. Na hřebeni nás zastihl východ slunce, a když jsem natáčel své spolulezce, podařilo se mi zachytit nás na fotografii všechny nejednou.


XII / Společnost

Naši expediční dvojici nakonec kvůli okolnostem rozšířil ještě Lukáš. Ve stejnou dobu jako my se o Denali pokoušela skupina dalších deseti Čechů. Pro nás to znamenalo příjemnou společnost nejen dole v Talkeetně při čekání na odlet, ale i cestou k vrcholu.

XIII / Vrcholový hřeben

V tento okamžik nás dělily od úspěchu už jenom desítky výškových metrů. Na potlačení příznaků výškové nemoci – ten den jsme během několika hodin překonali dva výškové kilometry – jsme každý polknul půlku Viagry. Ta mě ale uvedla do stavu, jaký jsem na horách ještě nezažil. Motal jsem se jak zhulenej a měl jsem pocit, že poprvé v životě nemám věci pod kontrolou.


XIV / Summit

Radost na vrcholu, která se mísila se vzpomínkou na Pavla, který zahynul během expedice.


XV / Sestup

Cílem nesmí být vrchol, cílem je návrat. Sestup je kolikrát mnohem obtížnější než samotný výstup. Nám pomohl stan, který nám v 5 000 metrech zanechali kamarádi. Za další dva dny jsme se už opět špatným počasím probojovali až k letišti dole na ledovci. Večer v devět hodin se nečekaně objevilo okno v mracích a začala létat letadla. Mohla následovat oslava v baru!


XVI / Denali, 6 190 metrů

Paradoxně jsem horu takto uviděl až poslední den mého téměř dvouměsíčního pobytu na Aljašce. Do té doby byla neustále zahalena v mracích, nebo jsme se pohybovali na ní, případně v jiných místech. Úspěšným výstupem jsem po Mt.Everestu získal další klenot do tzv. Koruny Světa. Snímek jsem pořídil cestou na letiště ze zlatokopeckého městečka Fairbanks, když jsem následně ještě tři neděle cestoval po Aljašce.

XVII / Poznávání Aljašky

Po úspěšném výstupu nastalo poznávání Aljašky. Působil jsem jako guide české cestovky „MyWay Alaska“, která má základnu v Homeru, a s několika jejími klienty jsme objeli většinu zajímavých míst této země. Měli jsme nečekaně krásné počasí aljašského léta. Ale dlouhatánské polární noci, kdy je v zimě světlo jen pár hodin, bych tu zažít nechtěl.


XVIII / Cape Douglas

Aljašku jsme měli možnost vidět z automobilu, ze vzduchu při letu hydroplánem, z mořského kajaku při pádlování mezi ledovými krami, prodírali jsme se obtížným terénem na čtyřkolkách a za velrybama jsme putovali na lodích. Absolvovali jsme i rafting na divoké řece. Celou Korunu Světa chci totiž spojit s poznáváním místa, kde se hora nachází, nejenom s pouhým výstupem na ni.

XIX / Národní park Katmai

Po hodinovém letu z Homeru náš hydroplán přistál u Katmajského poloostrova. Jde o divokou rezervaci. Jiná cesta, než letadlem, sem nevede. Panenská příroda všude okolo nás byla sama o sobě zážitkem, ale naším cílem bylo setkání s medvědy grizzly. Při tom pomyšlení nám bušila srdce vzrušením.


XX / Grizzly

Setkání s medvědy grizzly ve volné přírodě předčilo naše očekávání. Všichni je známe jako nebezpečná zvířata schopná zabít a roztrhat člověka. A s takovým respektem a obavami se pohybujeme při trecích místní krajinou. Do obvyklé výbavy patří rolnička na jejich plašení, sprej proti medvědům, případně zbraň. Když se nakonec volně pásli pouhých pětadvacet metrů od nás, neměli jsme u sebe nic jiného než fotoaparáty. Zvířata nás brala jako přirozenou součást přírody, stejně jako my je. Byl to fascinující zážitek a bourání jedné z vybudovaných bariér strachu.


XXI / Mořský kajak

Mořský kajak znamená obrovskou svobodu pohybu okolo fascinujícího pobřeží. Připomíná mi ti volnost, kterou nabízí horské kolo. Na Aljašce jsou neuvěřitelně krátká vegetační pásma. Ze vzrostlých stromů u oceánu se během pětiset výškových metrů přes zakrslé kleče dostanete do drsného prostředí zasněžených horských velikánů.


XXII / Velryby

Velryba je, pokud se nepletu, největší savec obývající naši planetu. Setkání s ní na vlastní oči, i když jen z paluby výletní lodi, je neobvyklý zážitek. Obzvlášť pro suchozemce, středoevropana. Hejna racků vždy neomylně zamířila k místu, kde se měla velryba zanedlouho vynořit. A potom se naskytnul krátký, ale fascinující pohled na gejzír, když vyfoukla vodu, na krátkou chvíli se objevilo mohutné tělo a následoval typický obrázek čnící ocasní ploutve rychle mizící do hlubin oceánu.

XXIII / Lachtani

Lachtaní rodina vyhřívající se na skalnatém ostrůvku patří k části živočichů, kteří obývají divoké pobřeží Aljašky. Je nečekané, jak na pohled nemotorný tvor na souši, dokáže akrobatické kousky ve svém živlu, kterým je moře. Dospělý lachtan váží až 300 kilogramů ale dokáže vyšplhat i na takováto skaliska.


XXIV / Moře

Aljaška je ze všech stran obklopena mořem a lodě, díky jimž byla vlastně objevena a zpřístupněna, patří k přirozenému koloritu. Jejich vraky najdete stejně jako vraky automobilů u většiny domů na pobřeží. Nikdo si neláme hlavu s jejich odklízením. Některé větší lodě slouží jako exotické domovy.



Expedice Denali 2016

Výstup na nejvyšší horu Severní Ameriky v záběrech Radka Jaroše a Petra Maška.

Expedici Denali 2016 podpořili


Copyright © 2016 Radek Jaroš . Design by Pavel Blažek
| Instagram | Facebook